Jít do výzvy se vyplatí – Švédsko nám otevřelo oči 

V lednu jsme ještě nevěděly, do čeho jdeme. A v dubnu jsme už věděly, že na tohle nikdy nezapomeneme. Díky programu Erasmus+, který se letos poprvé konal i na naší škole, jsme měly šanci strávit dva týdny ve Švédsku v kampusu Steneby, patřícím pod Univerzitu v Göteborgu. Samotný kampus ale sídlí v malém městečku Dals Långed, asi 3 hodiny severně od Göteborgu. Tam jsme si vyzkoušely, co všechno obnáší umělecké zpracování kovu v nečekaně obrovské a skvěle vybavené dílně uprostřed divoké přírody – obor Metal Art. A byla to jízda! 

Vyrazily jsme ve dvou etapách – první jely Natka Poláčková a Hanka Rozsypalová na přelomu ledna a února, a druhou vlnu tvořily Andy Jará a Joža Kumstátová, které odjížděly na konci března. Obě dvojice tam strávily dva týdny, během kterých měly za úkol navrhnout a vytvořit vlastní kovovou mříž. A to i přesto, že jsme předtím prakticky neměly s používanými výrobními technologiemi žádné zkušenosti. 

První dny: návrhy, poznávání a „milé kulturní šoky “ 

První týden byl hlavně o rozkoukání – seznámení s prostředím, lidmi i trochu jinou školní kulturou. Každý den jsme konzultovaly své návrhy na mříže a postupně se dostávaly do pracovního tempa. Současně jsme ale i prozkoumávaly okolí – lesy, jezera, maličké městečko i místní dobroty. 

Zajímavé pro nás bylo, jak moc je ve švédském školství všechno volnější. Žáci tam mají větší svobodu při práci, dílny jsou přístupné až do devíti večer a učitelé se oslovují křestními jmény. Žádný stres, žádné zazvonění na hodinu – všechno má mnohem volnější tempo, a to se nám fakt líbilo. Je nám samozřejmě jasné, že volnější režim je možný hlavně proto, že jde o vysokou školu, kde studují dospělí lidé, a proto tam platí jiná pravidla než na středních školách. O to víc je to pro nás ale motivace pokračovat po střední škole dál na vysokou! 

Druhá skupina měla štěstí na různé společenské akce – movie night, opékání nebo třeba afghánský oběd, který připravili místní obyvatelé pro studenty. O to víc jsme se tam cítily jako součást komunity. 

Druhý týden: jiskry létají, jde se do dílny 

V druhém týdnu jsme se pustily do práce na kovové mříži. Každá jsme si vybrala vlastní směr – někdo šel do abstrakce, jiný do ornamentů, a někdo si vymyslel úplně specifický motiv. I když jsme nikdy předtím nedržely v ruce plasmovou řezačku nebo svářečku, postupně jsme se do toho dostaly a zjistily jsme, že to vlastně zvládneme úplně samy. A ten pocit, když se něco povede… k nezaplacení! 

Švédsko mimo školu: sauna, klid a Pán prstenů 

Ve volném čase jsme se snažily co nejvíc objevovat. Vyrazily jsme do sauny, na dlouhé procházky lesem, navštívily jsme floating city a ochutnávaly švédské dobroty (ty pověstné skořicové šneky!). Jedna z věcí, která nás fakt překvapila, bylo to, jak „jinak“ tam plyne čas. Všechno je pomalejší, nikdo nikam nespěchá a lidé jsou klidní, milí a otevření. 

Na konci pobytu se naše cesty trochu rozešly – první skupina si vyrazila na výlet do Göteborgu, kde si užila město, druhá strávila poslední večer u slovenského studenta Adama, se kterým jsme si pustily prodlouženou verzi Pána prstenů (ano, opravdu celou!). 

Co jsme si odvezly? 

Upřímně? Strašně moc. Kromě toho, že jsme se naučily něco úplně nového – jak navrhovat, svařovat, řezat plazmou nebo se domluvit v angličtině i v praktických situacích – jsme hlavně překonaly samy sebe. 

Vystoupit ze své komfortní zóny, letět samy letadlem, být dva týdny bez rodičů v cizí zemi, dělat něco, co jsme nikdy nedělaly… to nebylo vždycky jednoduché. Ale zároveň to bylo nejlepší rozhodnutí. Začaly jsme věřit víc sobě, poznaly nové přátele, jinou kulturu a samy zjistily, že zvládneme víc, než si myslíme. 

A co vy? 

Pokud budete mít někdy možnost jet na Erasmus+, běžte do toho! Nebudete litovat. Tohle je zkušenost, kterou si poneseme celý život – a která nám doslova otevřela oči. 

Autorky: Natálie Poláčková, Hana Rozsypalová, Josefína Kumstátová, Andrea Jará.